Píseň pro V.V.

Jarek Nohavica

1:Došatce nG9a mém stole jGdime pořád kHm7ousek chleba
G9a vodka chlDmaj7adí se a spEmát máš taky kdDe.
GAč vím, že nDepřijdeš, řGíkám si: cDo když třAeba,
jHmakoby zGázrakem nAáhle se zjevíš zdDe.
PsF#7al jsem ti dHmopisy, Gdimach, těžko sDe ti píše,
zmF#7uchlané, zmHmuchlané lG9etěly přes pokAoj.
PGo pás se Dukloním přG9ešťasten, kdDmaj7ybys přišel.
MenjEm7a zovut JarF#7ek a kak tebjHma, drAug mDoj,
menjEma zovut JarF#7ek a kak tebjHma, drF#7ug mHmoj.
2:Zajisté omluvíš můj přízvuk kostrbatý,
jsem pouhý samouk, ač kdysi dobrý žák.
Své školní sešity dávno jsem, dávno ztratil,
nadobro zapomněl, kam dávat měkký znak.
Špatně mě učili slovíčkům z učebnice,
ty za to nemůžeš, a já byl ještě kluk, hm hm.
Časem jsem pochopil, a dneska je mi třicet.
Menja zovut Jarek a kak tebja, moj drug,
menja zovut Jarek a kak tebja, moj drug.
3:Říkali: přátelství, a mysleli tím sebe,
říkali: navěky, a mysleli tím snad.
Já za to nemůžu, tak si to kór moc neber,
náš dům má spoustu zvonků, na ten můj zvoň čtyřikrát.
Dopsat své dopisy až do poslední tečky,
pak ať se rozláme náš starý psací stroj, hm hm.
Karavany jdou dál, ač vyjou vlčí smečky.
Menja zovut Jarek a kak tebja, drug moj,
menja zovut Jarek a kak tebja, drug moj.
4:Já nikdy v životě, fakt, nebyl jsem na Tagance,
Tak jsme se minuli v čase i prostoru.
Poslouchám písně tvé, a to je moje šance
proplout svou planetou odzdola nahoru.
V kuchyni na mém stole je pořád kousek chleba
a buchty Martininy, máš-li je jak já rád, hm hm.
Ač vím, že nepřijdeš, říkám si: co když třeba.
Menja zovut Jarek a kak tebja, moj brat,
menja zovut Jarek a kak tebja, moj brat.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:32:59.523+00:00
Výsledky hledání: